Carla je dvacetiletá mladá dáma, narodila se, vyrostla a studovala ve Francii. The Jerusalem Post se věnoval v minulých týdnech i nárůstu antisemitismu ve Francii; zemí první volby pro emigranty je Izrael, nejčastěji míří do Kanady. Šikana na pařížském lyceu narostla do té míry, že se rodiče Carly rozhodli pro odchod do Izraele. Po příchodu byla ihned povolána do izraelské armády, do IDF. Je zhruba v polovině své dvouleté vojenské základní služby, setkával jsem se s ní po dobu několika týdnů, když jsem působil v rámci programu SAR EL na základně Sirkin v Petach Tiqwa. Ve vojenské jídelně jsme si s Mexičanem jménem Arturo, dalším účastníkem programu SAR EL, občas poseděli o něco déle; Arturo občas s Mimi z Kolumbie (další Volunteer for Israel) klábosí ve španělštině, když se zvedá od vedlejšího stolu mladík s držením těla urozeného hidalga v uniformě combat-soldier. Následuje obřadná diskuse ve stoje ve španělštině mezi Latinos; Arturo mně potom sděluje: tento mladík je původem z Venezuely. Ve Venezuele je občanská válka. Mladík uskutečňuje „alija leJisrael“. Následně je povolán do CAHALu na tříletou základní vojenskou službu, po tvrdé přípravě je zařazen do speciálních jednotek. Izrael je mnohým, na každý pád je jedinečným sociálně-kulturním výkonem posledních století tzv. římského vyhnanství židovského národa, vyhnanství třetím v pořadí po egyptském a babylónském. Když člověk leží na písku na upravené pláži v Tel Avivu, který vznikl jako skutečně první moderní židovské izraelské město se jmény jako Dizengoff a Ben Gurion v rodokmenu, zvukovou kulisou je Alláh akbar z minaretů v Jaffě; základy sociálně-kulturního výkonu se jménem moderní stát Izrael totiž tvoří vkutku pozoruhodná míra svobody a náboženské tolerance; skoro mi připadá, že již dnes Izrael uskutečňuje tu nepropracovanější verzi občanské společnosti, nepropracovanější verzi syntézy sakrálního a profánního v dějinách státních zřízení. Nyní v posledních letech, posledních měsících se dostává znovu do popředí zřejmě nejzákladnější praktická hybná síla pro vznik státu Izrael, posloužit v případě nouze jako azyl pro židy celého světa. The Jerusalem Post v minulých týdnech uskutečňuje diplomatickou konferenci ke strategii zahraniční politiky státu Izrael. Diskutuje se, jaká geopolitická zajištění jsou dnes pro Izrael k dispozici. Každopádně je tu především CAHAL. Má nyní nového náčelníka generálního štábu, bývalého velitele West Bank, nahradil generála parašutistů Bennyho Ganze, pochází z Maroka, je prvním náčelníkem generálního štábu IDF, který pochází z arabsky mluvící země. Stojíme s dalšími účastníky SAR EL v Independence Hall v Tel Avivu, shodou náhod je přítomen poslanec Knesetu, který k nám pronese řeč. Ta jakoby se vracela ke základním zkušenostem, které uskutečnil Izrael při Šestidenní válce a předevšem ve válce Jom Kippur. Bibi Netanjahu v minulých týdnech cestuje do Sde Boker v Negevu, kde se znovu přihlašuje k odkazu Ben Guriona. Účastníky programu SAR EL je celá řada Američanů, postavou takřka monumentální autenticity je mne Joe Thompson. Je mu sedmdesát pět let, je v SAR EL poněkolikáté, tvrdí, že kvůli svému věku již naposledy. Působil jako počítačový expert US Air Force ještě v předkomputerovém věku; když se loučí s základnou CAHALu, předává vojákům osobní dopis starosty Nashvillu, ve kterém on a město podporují Izrael. Izrael vskutku není v jednoduché situaci, je jedním ze středobodů globální civilizace, která má čím dál tím více problémů; duchovní principy v základech státu Izrael jsou ale tak jedinečné a silné, že Izrael zvládne všechno.

Tomáš Hájek, účastník programu SAR EL listopad-prosinec 2014

Discussion - One Comment
  1. Zuzana Wirthová

    Čvn 08, 2017  at 19:56

    Hezky napsáno.

    Odpovědět

Leave a Comment