Chci se v krátké glose vrátit ke svému druhému pobytu v rámci SAR EL v Izraeli, který jsem absolvoval v poslední dekádě ledna a první dekádě února tohoto roku. Na základně Matzrab, kde se pro armádu kompletuje výstroj pro zdravotníky, jsme skutečně naléhavě pociťovali, jak užiteční pro Izrael dobrovolníci mohou být a jak je potřebuje. Protože večery v lednu a únoru nastupují poměrně brzo, pobyt odsýpal v rychlém koloběhu práce a spánku, samozřejmě jsme uvítali podrobnou komentovanou prohlídku Iad Vashem a pravidelné další přednášky. Na svůj druhý pobyt v Izraeli jsem se připravoval i po stránce hebrejštiny. Zažíval jsem radost přímo dětinskou, když jsem už na letišti, v rychlém sledu procedur po příletu byl schopen tu a tam přečíst a přeložit hebrejský nápis. Během práce, tam kde jsem toho byl schopen, jsem se snažil takřka úporně používat hebrejštinu, ale potom jsem se raději soustředil na to, abych byl vůbec schopen držet krok s rychlou americkou a britskou angličtinou, plnou duchaplností, vtipů a slangu, kterou mne častovali přátelé dobrovolníci a Peggy, takřka legendární dáma, šéfující skupině, kam jsem náležel. Teď si při svých pravidelných cestách z Pošumaví do Prahy takřka každý pátek na kabalat šabat do Vysoké synagogy pouštím CD s lekcemi hebrejštiny, ve kterých se mi vybavuje – věřte mi – můj pobyt v Izraeli v lednu a únoru snad i plastičtěji, než kdybych se díval na fotografie. Protože v hebrejštině se Izrael nezjevuje jen jako dílčí vzpomínka, ale tak je na ni navázán, že se zpřítomňuje jako celek. Alespoň tedy pro mne. Na lekcích filosofie jsem byl poučen o pojmu negentropie; jen lidství, a právě tím je určeno nejvýstižněji, dokáže jít proti entropii, proti všeobecnému sklonu k chaosu a tepelné smrti vesmíru. A moderní hebrejština, alespoň tedy pro mne, je přímo ukázkou, jak tento vzdor vůči entropii může uspět. Vždyť ještě před sto lety, kdy ještě žil průkopník a systemizátor moderní hebrejštiny Eliezer bez Jehuda (1858-1922), se vytvoření moderní hebrejštiny jako rozvinutí starobylého biblického jazyka do plnohodnotné moderní použitelné jazykové podoby zdálo tak krajně nepravděpodobným. A tato nepravděpodobnost, která se stala jistotou skutečnosti, má na mne tak posilující vliv, že si zpětně vybavuji, co jsem v Izraeli viděl, a přesto si toho vlastně nevšiml. Teď při lekcích hebrejštiny dovršuji svůj druhý izraelský pobyt, vychutnávám si jej, a připravuji se na třetí.

Tomáš Hájek

Leave a Comment